Jdi na obsah Jdi na menu
 


JEŽEK OBECNÝ

Ježek obecný je náš jediný bodlinatý savec. Jeho ostny jsou dlouhé 2 až 3 cm a 1 mm silné se dvěma tmavými pásky. Nožky jsou krátké a přední mají silnější drápy než zadní. V horní čelisti má 20 zubů, v dolní 16. Je 25 až 30 cm dlouhý a 12 až 25 cm vysoký. Ocásek je dlouhý 2,5 cm. Samička je o něco větší než sameček. Na našem území žijí dvě rasy : ježek západní - ten žije jen v západních Čechách, ježek východní, který žije na Moravě, ve východních Čechách a na Slovensku.

Uslyšíme-li za vlahých jarních a letních večerů cupkání, funění, šelestění a šramocení, můžeme si být jisti, že je někde nablízku ježek, který si vyšel na lov. Není příliš opatrný, asi se spoléhá, že ho jeho ostré bodliny ochrání před každým nebezpečím. Když se nějaké nebezpečí objeví, bodlináč se rázem svine do ostnaté koule s 16 000 bodlin a to je pro každého varování, aby tuhle divnou věc nachal raději na pokoji. Pokud chvíli počkáme, z koule se vysune lesklý čumáček, zajiskří malá očka a ježek pokračuje v cestě za potravou. Má co dělat, než se dosyta nažere. Je to totiž náramný žrout, ale také znamenitý lovec. Chytá hmyz, larvy, kukly, dešťovky, stonožky, pavouky, hlemýždě, slimáky a dokonce i ještěrky, myši a hady. Ptákům, kteří hnízdí na zemi, vybírá i vejce a mláďata. Příležitostně si pochutná třeba i na bukvicích nebo žaludech, ale opravdu výjimečně. Rostlinnou potravu nevyhledává. Je to noční tvor, přes den spí ve svém úkrytu a na lov se vydává večer. Revírem se potuluje beze spěchu a zdánlivě nazdařbůh, proslídí kdejaký koutek, rozhrnuje listí a hledá něco na zub. Jakmile ho jeho čich upozorní na nějakou potravu, vjede do něho čilost a vydá se po stopě kořisti. Té se zmocní velmi rychle, přidržuje si ji předními tlapkami a požírá, V přírodě pije vodu, ale v zajetí má velmi rád mléko a největší lahůdkou je pro něho houska namočená v mléce.

Jěžkovi lidská fantazie přisuzovala vždy velmi zvláští vlastnosti - například, že se válí pod ovocným stromem, aby se mu na bodliny napíchala jablka, která si pak nosí do úkrytu nebo mláďatům apod. Ale ježek je zvíře docela primitivní. Své bodliny využívá opravdu pouze k obraně. A navíc, na rostlinnou potravu si opravdu nepotrpí. Proto ho také řadíme mezi hmyzožravce. Tím je velmi užitečný. Někdy nadělá škody ve snůškách ptáků, ale přesto je potřeba ježka chránit. Spouta jich např.každoročně zahyne pod koly aut.

Ježek se od ostatních savců liší ještě jednou zvláštností. Je velmi odolný vůči živočišným jedům, takže klidně požírá i jedovatý hmyz, bez následků snáší žihadla vos i včel. Je známý případ, že ježka pobodalo kolem 50 vos a nic se mu nestalo. Nelekne se ani jedovatých hadů. Setká-li se se zmijí, opatrně se přiblíží a rychle se do ní zakousne. Rozzuřený had zaútočí, ale narazí na hradbu bodlin. Naježením předních bodlin si totiž ježek dokáže chránit i hlavu. Boj s hadem trvá někdy i hodinu, ale nakonec vždy zvítězí ježek. Po skončeném boji ježek zmiji sežere i s jedovými zuby. Pokud had ježka kousne do čumáčku, ježek v boji neustane, dokud nezvítězí. Ale po několika hodinách zajde. Někdy ale pouze oteče a uštknutí přežije. Odhaduje se, že je tak 40x odolnější než ostatní zvířata.

Hnízdo si ježek dělá v křoví a vystýlá ho mechem a senem. Samice je březí 5 až 6 týdnů a vrhne 7 až 10 mláďat. Novorozený ježek má na těle krátké, měkké zárodky ostnů, které jsou přilehlé k tělu. Mládě je masově růžové a slepé. Brzy po narození mu už vyrostou chlupy a bodliny.

Další zvláštností, aby jich nebylo málo, je, že na sebe ježek někdy plivá. Nepodařilo se úplně dobře vysvětlit, proč se tak chová, ale bylo to často pozorováno. Toto chování se objeví, když ježek narazí na nějaké aromatické předměty ( cigaretové nedopalky, květy hyacintů, mýdlo apod.). Ježek tato předměty olizuje a žvýká a sliny pak plive na své bodliny. Snad chce tímto cizím pachem překrýt svůj vlastní pach, aby znemožnil nepřátelům pronásledování.

Zimu ježek tráví ve svém pelechu, kam zaleze koncem října a upadne do zvláštního strnulého stavu stočený do kuličky. Nepřijímá potravu a všechny tělesné činnosti ochabují. Povrchově dýchá a nadechne se jen asi 9x za minutu. Srdce tepe jen zvolna a klesá i tělesná teplota. Pokud kolem něho mrzne, ustálí se teplota těla asi na +5 stupňů Celsia. Je tak chráněm před umrznutím. Když se oteplí, ježek se probudí, ale probírá se ze zimního spánku 2 až 5 hodin. Kdyby ježek v zimě, nespal, zahynul by, protože by nenašel dost živočišné potravy a jeho bodlinky ho nedokážou zahřát.

 

JEŽEK OBECNÝ

 

Náhledy fotografií ze složky ježek obecný